Já si myslím, že my ženy máme takovou výhodu, že jsme jednoduše ženy. I když mi třeba kolikrát vadí, že některé ženy říkají, že jsou emancipované. Já chápu, že emancipovanost je u žen opravdu skvělá a já to také beru opravdu hodně pozitivně. Dokonce i já jsem v něčem emancipovaná, jenomže mi kolikrát přijde, že některé ženy jsou emancipované až moc a nebo že to přehání a dělají ze sebe něco více, než jsou. Kolikrát jsem se také setkala s tím, že třeba ženám vadí, když jim muž pomůže z kabátu nebo do kabátu a nebo když jim také podrží dveře a nebo třeba když jsou někde na večeři a třeba muž jim přisune židli.
Kolikrát slyším a nebo dokonce i vidím na vlastní oči, jak se žena urazí, že prý jim tohle vadí, že nejsou líné, aby si neotevřely samy dveře a nebo neodsunuly židli, když usedají k večeři a nebo k obědu. Pak je logické a já tomu samozřejmě rozumím a chápu to. Ženy takhle líné nejsou a že samozřejmě dokáží si otevřít sami dveře nebo že si také dokáží odsunout židli a zasunout si židli samy, když jdou večeřet nebo obědvat, jenomže já si myslím, že tohle pánové dělají opravdu z takového romantického citu a jednoduše proto, že jsou gentlemani. A na druhou stranu si zase myslím, že by třeba ženy nemusely nadávat, kdyby jim muž třeba podržel dveře a nebo pomohl jim do kabátu. Třeba mi ženy ihned říkaly, že to jsou hulváti a že nejsou žádní gentlemani. Tak co si o tom mám potom myslet? Tohle je emancipace žen?
A že gentleman ti kolem nás už vymřel? Podle mého názoru tohle je škoda. Já ale na druhou stranu můžu říct, že já i moje maminka jsme ženy opravdu jak se patří, sice máme tak trošku té emancipovanosti, ale ne úplně tak, že bychom třeba zastínili muže, protože stále zastávám takový názor, že žena je prostě žena a muž je muž. Myslím si, že by to tak mělo být, ale každý má na to svůj názor a já ho nikomu nenutím. Uvidíte sami, co vám bude vyhovovat.
